O knize: rok / Moji milí čtenáři přátelé, vy samozřejmě víte, že lidský život je velmi rozmanitý, složitý a proměnlivý. Ne každý to prochází v klidu a s radostí. Osud často posílá na lidi těžké zkoušky. Téměř v každém životě jsou protivenství, smutky a v jiných dokonce utrpení a bolestivé nemoci. Ale bez ohledu na to, jak těžký může být nadělený osud, podle mého názoru má každý člověk svatou povinnost - žít život pracovitě, s prospěchem pro druhé i pro sebe. Člověk musí vykonat co nejvíce dobrého, krásného a určitě v něčem, někde zanechat alespoň tu nejmenší světlou stopu, dobrou vzpomínku na zemi. To je velký účel člověka a o to by měli všichni lidé usilovat Ve svých knihách jsem chtěl ukázat, že ani radost, ani smutek zcela nenaplňují lidský život – střídají se, nahrazují se a velmi často dnes nevíme co. přinese nám zítra. Může to být těžké, ale smutek a neštěstí pominou beze stopy, nemoci se vyléčí. Nejcennější je, že vám často nečekaně přijdou na pomoc lidé s otevřenou, milující duší, se soucitným pozdravem, se srdečnou péčí a náklonností, s ochotou učit, pomáhat a podporovat. V tom je duchovní krása života, zdroj štěstí Zdá se mi, že popis pouze veselých, radostných obrázků nakrátko uchvátí srdce a mysl čtenáře, zatímco popis lidského smutku, bolestného zápasu, těžkých citových zážitků. je hlouběji vtisknuta do mladých srdcí. Utrpení nás učí bojovat a vydržet; smutek dělá člověka přemýšlivějším, citlivějším na smutek druhých... Moji mladí přátelé, nebojte se přistupovat k trpícímu člověku soucitně, pozorně naslouchejte jeho smutnému příběhu, zmírněte jeho smutek svým soucitem a tím, jak mu můžete pomoci . Taková účast a pomoc vás učiní silnými, užitečnými, povznese vás ve vašem vlastním vědomí a zanechá jasnou stopu pro obecné dobro. K. Lukaševič